V životě se všichni setkáváme s výzvami, které mohou otřást naší jistotou. V takových okamžicích je důležité si uvědomit, že nejsme sami. Každý z nás má kolem sebe podpůrnou síť – lidi, kteří nás podrží, když to nejvíc potřebujeme.
Když jsem začala pracovat s dětmi se speciálními potřebami, věděla jsem, že to nebude snadné. Jako koučka, lektorka a máma tří dětí se speciálními potřebami jsem si prošla zoufalstvím rodiče, který se snaží vysvětlit učitelům potřeby svého dítěte. A také bezmocí dítěte, které je často viděno jako „líné“ nebo „neposlušné“. Viděla jsem pedagogy a asistenty, kteří měli chuť pomoci, ale chyběly jim praktické nástroje. A přitom si často zapomínali nastavit vlastní hranice, aby se z té snahy úplně nevyčerpali. A právě proto jsem vytvořila kurz „Podpora dětí se speciálními potřebami a sebepéče pedagoga“.
Milí přátelé,
dnes je poslední den našeho adventního kalendáře. Společně jsme prošli cestou plnou inspirace, sebepéče a objevování nových možností, jak si udělat radost a podpořit svou pohodu. Věřím, že si každý z vás našel něco, co vám přineslo klid, radost nebo nový pohled na sebe i svět kolem.
Všechny články a tipy, které byly součástí tohoto kalendáře, zůstávají dál přístupné na mém blogu. Můžete se k nim kdykoliv vrátit, kdykoli budete potřebovat připomenout některý z návyků nebo získat novou inspiraci.
Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali zpětnou vazbu. Co vám kalendář přinesl? Jaké tipy se vám líbily nejvíce? A co byste třeba ocenili příště? Vaše názory mi pomohou dělat další projekty ještě lepší.
Přeji vám krásné Vánoce plné lásky, klidu a pohody. Děkuji, že jste byli součástí této adventní cesty. Ať se všechny vaše sny v novém roce naplní!
S úctou a radostí,
Míša Hložková
Vánoce jsou časem dávání a sdílení, ale nezapomínejme poděkovat a dávat i sami sobě.
Sebepéče je i o uznání vlastních úspěchů a oslavě toho, kým jsme. Často si zapomínáme přiznat to, co cjsme zvládli. Vidíme jen neúspěchy.