Občas si říkáš, že jsi k ničemu, nic ti nejde, nic se ti nedaří. Nechce se ti ani vylézt z postele, natož něco nového začínat? Péče o děti a rodinu je náročná a ty si připadáš jako pod lavinou povinností, které nemají konce? Partner přijde a zeptá se: “Co jsi celý den dělala?“
Když jsem byla dítě, byla sobota dnem úklidu v mnoha rodinách. Vše se uklízelo, utíralo, umývalo, pralo a žehlilo. Vše muselo být jako ze škatulky, přestože se uklízelo průběžně celý týden. Pro nás jako děti to byl nutný opruz, kdy jsme museli mnohdy předpokládat, co je nutné udělat. Protože, to přece vidíme.
Všichni moc dobře víme, že normální lidé mají své odlišnosti. Jsou jedineční a výjimeční. Proč by to mělo být jiné i lidí s autismem nebo mentálním deficitem? I tito lidé jsou jedineční a výjimeční. O dětech to platí úplně stejně. Házet všechny do jednoho pytle, pod diagnózu, s předpokladem 100% shody bez předpokladu osobnosti a odlišnosti, je velmi omezený pohled.
Hyperfixace je intenzivní a trvalé zaměření na určitou činnost, myšlenku nebo zájem, které může člověk zažívat po delší dobu. Během hyperfixace se osoba může natolik pohroužit do toho, co právě dělá, že ztratí pojem o čase, ignoruje své základní potřeby (jako je jídlo nebo spánek) a má potíže se přesměrováním své pozornosti na jiné úkoly.
O tom, že jsem četla poučku, "ADHD je jako mít otevřený prohlížeč s desítkami záložek a některé jsou zamrzlé. Ovšem odkud se bere ta hudba, netuším.", jsem psala ve článku o hyperfocusu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že zamrzlá záložka nemusí znamenat jen to, že se jí věnujeme bez ohledu na své potřeby. Záložka může zamrznout i zcela opačným způsobem. Nemůžete se na ni soustředit tzv. "Ani za zlaté prase"